Tato zásadní otázka, většinou spjatá s finančními prostředky a akutní touhou (kterou často zaměňujeme za „potřebu“) si za tyto prostředky něco koupit, se velmi jistě usadila už i do oblasti práce s časem a prioritami.

Úkolů přibývá, nároků přibývá, možností přibývá, sil postupem věků ubývá a času? Toho je pořád stejně. Jde tedy o nepřímou úměru o dvou známých proměnných. Jestliže tuto úlohu chceme zdárně vyřešit, musíme buďto ubrat práci nebo zodpovědnost, nevyužívat všechny nabízené možnosti, nereagovat na nároky, což většina z nás nechce anebo najít rezervy v čase. Pak se samozřejmě nabízí automaticky druhá varianta. Ale jestliže máme rezervy najít, musíme je nejdříve, a to nejlépe ihned, začít hledat. Kde? Všude!

A tím všude je skutečně myšleno všude. Je třeba zrevidovat čas, který trávíme pracovní činností a vyhodnotit, zda ty úkony děláme dostatečně efektivně, ale zároveň je třeba se i podívat na to, zda náhodou nejsme ráno v koupelně 30 minut místo dvaceti, jestli si snídani nebo svačinu v obchodě nekupujeme 15 minut protože se neumíme rozhodnout, přičemž by stačilo tam být jen pět minut, kdybychom si nákup rozmysleli už cestou mezi regály, jestli se každé ráno zastavovat kvůli dodržování pitného režimu pro novou lahev balené vody v obchodě, když si jednorázově můžeme koupit znovu plnící lahev s filtrem a pak si během pár sekund jen natočit vodu z kohoutku a mít stejně kvalitní pití. Je třeba se podívat i na to, jestli není rychlejší jezdit domů nebo do kanceláře výtahem (i když výživoví poradci tvrdí opak) nechodit tak po schodech a v průběhu dne ušetřit nějaký čas, který lze následně věnovat večer jen cvičení, a tak dále a tak dále.

Každý máme jiný režim dne, jinou práci a jiné priority. Až na jednu – všem by se nám hodilo najít více času. Hledejme tedy od těch nejmenších časových úseků, udělejme z toho systém, ušetřené vteřiny a minuty spojme za celý den v jeden časový úsek – pouhým přeskládáním dosavadních činností nově získaný časový úsek – a ten pak věnujme nově přidané činnosti, kterou potřebujeme nebo chceme dělat. Například já jsem dnešní ušetřené minuty věnoval napsání tohoto textu. I kdybyste náhodou mysleli, že obsahově nemá žádnou hodnotu (ale to ne, nechci vás podezírat a obviňovat z takových nesmyslů), přesto by byl důkazem, že se dá v našetřeném čase dokázat něco hmatatelného, něco nového.

Zkuste to a hledejte čas. VŠUDE.

Jan Brodský