Příspěvky jsou zakázány

Lesk a bída plesů

Představte si únorový sobotní večer. Překrásné lázeňské město Karlovy Vary. Grandhotel Ambassador. Ples. Maturitní ples. Výjimečnou událost pro všechny přítomné. Slavnostní atmosféru, profesionálního moderátora, profesionální hudební těleso, skutečné a štědré sponzory a zúčastněné, kteří jsou společensky správně a pěkně oblečeni. A pozor! Zde už jsem se nechal trochu strhnout atmosférou a vzpomínkami a servíruji vám v tom posledním bodě zkreslenou informaci. Jistě, mnoho lidí bylo společensky, hezky a správně oblečeno a dodržovali veškerá pravidla, která se na takové akci sluší a patří, jenže ti vyčnívali z davu. Budiž veškeré prohřešky prominuty rozjuchaným a nervózním maturantům, ale nikdo jiný na ně nemá nárok. První moje nevěřícné zírání přišlo už u šaten před sálem, ve foyeru hotelu. Nikdy jsem neviděl takovou koncentraci šusťákových a péřových bund ve spojení s pánskými obleky a dámskými róbami. U těch dam bych vůbec ještě chvíli zůstal. Místy jsem si totiž připadal jako v prodejně obuvi, neboť drtivá většina dam a slečen přišla až do hotelu, až do předsálí, až do šatny v kozačkách nebo nějakých zimních či sportovních botách a všechny se jak na povel začaly přezouvat do společenských střevíců, které velmi hojně vytahovaly z reklamních igelitových tašek s logy a nápisy různých supermarketů. Rád bych podotknul, že nejsem hnidopich a rovněž bych nikomu z přítomných pánů nezazlíval nesprávný uzel na kravatě vůči použité košili, stejně tak třeba mírně nesprávnou délku kravaty. Ale jak se může stát, že se najdou muži, kteří přijdou do sálu, zhruba 20 minut před samotným slavnostním zahájením plesu, přijdou ke stolu a rovnou si odloží sako, povolí kravatu a u krku i knoflík na košili. Často s dovětkem – konečně si můžu ulevit. Jak ulevit? Vždyť v tom saku a kravatě byli sotva pár desítek minut, navíc po většinu času ho měli schovaný pod péřovou bundou. Takže celé to strojení bylo pouze kvůli cestě ze šatny do sálu? Už vůbec nemluvím o záplavě košil s krátkým rukávem v pánském saku, o zapnutých všech knoflících u saka, o nepadnoucích oblecích, nesladěných barvách a doplňcích nebo dokonce o mokasínech se světlými ponožkami u jednoho z mladíků.

Abych se ale pořád neotíral jen o oblečení, musím vzpomenout i na další zaznamenané prohřešky. Snad by mě ani nenapadlo poukazovat na to, že někdo na valčíkové tóny tančí polkové kroky, sám rozhodně nejsem dobrý tanečník a hudební sluch nemám už vůbec. Samozřejmě je pouze poměrně smutným faktem, když pánové v záchvatu neosvojeného gentlemanství dolévají dámám bílé víno do ještě poloplné sklenice, které následkem toho zcela zteplá. Ovšem na situaci, kdy u stolu sedící pánové si do ruky vezmou chlebíček s bramborovým salátem, vajíčkem a cibulí a bez talířku i bez ubrousku se s ním otočí do prostoru, předkloní se, aby si nepobryndali košili a takto chlebíček snědí, na to poukázat musím, to se vážně prominout nedá. I u přítomných dam jsem ten večer zaznamenal zajímavý nešvar. O zouvání pánů se vypráví mnohé historky a veselé příběhy, že se ale dočkám toho, že se na plese budou zouvat dámy, následně budou zuté chodit po sále a některé dokonce i tančit, to jsem vážně nečekal.

Považte, že nevyprávím, co vše se událo až po půlnoci, kterou vnímám jako milník mezi společenskou událostí a jakýmsi dojezdem, kterého se netřeba účastnit. Přesto jsem si v tom krásném prostředí připadal nemístně, jako v minulém století, kdy nebyly běžně a dostupně k dispozici informace. Domníval jsem se, že v dnešní době internetu i v mobilu a stabilního všudypřítomného připojení leckdy i v dopravních prostředcích městské hromadné dopravy se to už nemůže stát. Na tři kliknutí, třeba mezi jednotlivými zastávkami nebo půl hodiny před odchodem na slavnostní akci máte šanci zjistit alespoň to základní a nejdůležitější. Prosím, nebuďte laxní, nevšímaví a bezohlední k sobě ani k ostatním. Bděte!

Jan Brodský

Comments are closed.