Příspěvky jsou zakázány

Začněte letos konečně investovat – ČAS !

Na všech možných typech škol se nás neustále snaží něco naučit. Velmi často to něco nikdy nebudeme potřebovat, ale budiž. Stejně tak se nás v dospělosti snaží pořád někdo v něčem rozvíjet. V komunikaci, v obchodních dovednostech, v řízení lidí a procesů. Všude se dozvídáme, co a jak máme dělat. Ale nikdo nás nechce naučit investovat. Vůbec nemám ale na mysli jakýkoli finanční derivát. Mám na mysli ČAS! Komoditu, která není vidět, není cítit, nedá se ušetřit do zásoby, nedá se ani schovat do kapsy, nemohu si na ní sáhnout. Čas, jakési nehmotné lineární kontinuum. A přesto takovou komoditu lze investovat. Ač se to možná nezdá, čas lze vnímat jako kapitál. Dokonce i jako vstupní kapitál do podnikání. Což se možná na první pohled nezdá, ale pokud tuto myšlenku přijmeme, stává se z času velmi zajímavá komodita. Proč velmi zajímavá? Na rozdíl od zlata, ropy nebo diamantů je dostupná každému, ale zároveň na rozdíl od zlata, ropy a diamantů podstatně, až neúměrně rychleji ubývá a nedá se uchovávat. Proto lze doslova říci, že máme v rukách zlaté vejce, které vlastně tak úplně v rukách nemáme.

Například řemeslník, když chce soukromě podnikat, shání nejprve nářadí a vybavení. Vědec když chce podnikat, musí mít laboratoř, lékař nebo právník minimálně místnost, nějaký prostor, kde své klienty přivítá. Zde jsou jisté rozdíly a různá finanční náročnost na začátek podnikání. Ale čas, ten máme všichni. Proč tedy není vnímán jako kapitál? Jako alternativa penězům? Vždyť přece lze uvažovat v intencích – co nedoženu financemi, doženu péčí. Nemám na drahou kancelář, kam by klienti rádi jezdili? Tak pojedu já za nimi! Navíc dvakrát častěji, než je potřeba. Manažer schopný efektivně organizovat svůj čas se soustředí na priority, na to skutečně důležité, tedy na obsah – aby pomohl, ušetřil nebo zlepšil klientovi jeho prostředky a jeho život. Klient pak manažera ocení zejména penězi. Protože to je odměna, která v důsledku klienta nejméně bolí. Klient sice chce být hýčkán, ale zároveň on sám nikoho moc hýčkat nechce, ztrácelo by pro něj to hýčkání přidanou hodnotu a proto za to přirozeně a velmi neosobně (tudíž snadněji) zaplatí. Čím více je hýčkán, tím více je ochoten platit. Tedy je zcela zjevné, že lze čas na peníze přepočítávat i v podobě investice do budoucna, nejen v souvislosti s časem stráveným v minulosti. Platí to samozřejmě i opačně. Jestliže umím kvantifikovat hodnotu času, vím, jak s ním naložím, abych o svoji investici nejen nepřišel, ale ještě ji zhodnotil.

Schopný a efektivní manažer není perfekcionista. Což se však snadněji řekne než udělá. Co byste tedy měli vědět, abyste si dokázali svůj čas organizovat lépe? Čas se neřídí, ale investuje. Jistě byste také neinvestovali peníze do domu, který je napůl rozpadlý. Sice se to reálně stává ale buďto je to investice ne do samotného domu, ale do pozemku pod ním nebo to není investice ale výdaj. Berte čas jako kapitál, kterým hodnotíte své činnosti.

Převedeno na peníze, máte k dispozici denně pouze 24 korun. To už byste si velmi rozmysleli i několika málo korunové dýško v restauraci, pokud byste na ni alespoň jedenkrát ročně z těchto peněz ušetřili. A přitom by to vůbec nebylo o nespokojenosti se službami restaurace. Prostě byste jen jinak počítali. Přesně tak je to i s časem. Jestliže máte nějaký důležitý úkol udělat, tak do toho čas investujte a jestliže jdete dělat cokoli jiného, ne zcela 100% produktivního nebo důležitého, vzpomeňte na to zbytečné dýško v restauraci. Zabývejte se primárně projekty, které umí vybudovat nějakou přidanou hodnotu. Ne třeba hned, ale výhledově. Jde přece o investici. S časem se přece neobchoduje. Vždyť i čas se dá bezmyšlenkovitě naházet do (ne)výherních automatů v podobě věnování času činnostem, které jsou síly beroucí a nic nepřinášející.

A ptát se jaký má čas jako investice výnos? Obecně ho kvantifikovat nejde, ani penězi ani procenty, ale rozhodně ho má vyšší, než když je spotřebováván z „běžného účtu“.

V posledních měsících jsem dokonce zaznamenal, že i některé menší soukromé nebo dokonce státní či polostátní podniky, které mají generovat určité výnosy, se vydaly touto cestou. Čas svých zaměstnanců začali manažeři těchto podniků zodpovědně přepočítávat a čas strávený prací a hodnotu výstupů té práce monetizují. A světe div se, nejen, že nezkrachovaly, ale dokonce v některých momentech mají i vyšší tržby a nárůst práce.

Proto i my všichni bychom si na letošní rok měli stanovit cíle, kam budeme investovat a hlavně proč! Pokud totiž znám motiv, tedy si umím odpovědět na otázku „Proč?“, lépe dohlédnu na konec, to znamená na splnění často ne úplně příjemných úkolů.

Začněte nad časem přemýšlet jako nad investičním kapitálem a zodpovědně se takového rozpočtu držte. A zapomeňte u toho na negativní pocity.

Comments are closed.