Příspěvky jsou zakázány

KAM ZMIZELI LIDÉ?

Nedávno jsem obdržel úžasnou nabídku pracovat pro jednu velmi známou nadnárodní společnost. Byl jsem samozřejmě náležitě potěšen, ale také poměrně zvědavý, protože s tímto typem společností mnoho let spolupracuji, podílím se s nimi na různých projektech, ale vždy jako externista nebo dodavatel služeb. Nebo jsem s nimi v minulosti obchodoval. Ale nikdy jsem nebyl jejich zaměstnancem. Schůzka byla zprostředkována a domluvena s někým z TOP managementu firmy.

Představil se jako Ředitel lidských zdrojů. Významná pozice řeklo by se. A mělo to zřejmě vyvolat dojem, že s nikým lepším jsem si schůzku dopřát nemohl. Ve mně to však spíše probudilo ještě větší pozornost než obvykle.

Cestou od recepce až do zasedací místnosti jsme procházeli kolem povinně otevřených dveří kanceláří, přes několik menších open space kanceláří až do prosklené jednací místnosti. Cestou mi vyprávěl, jak je v rámci udržení motivace a benefitů zdarma k dispozici voda, káva, čaj a relax místnost, ale ta prý není moc využívána, neboť si na ni ještě Accounti ani Officáci nezvykli. Následně spustil monolog o tom, jak se ve společnosti starají o lidské zdroje. Nejen kvalitním pracovním vybavením a zázemím převyšujícím povinné normy a standardy, ale dokonce i komfortními žaluziemi, aby nikdo nebyl rozptylován sluncem nebo děním venku za okny. Všichni mají také k dispozici nejen služební e-mail a telefon, ale i Skype, mohou mezi sebou komunikovat přes Facebook, který dokonce není ani cenzurovaný! Pracovní doba je flexibilní, ale většinou stejně všichni do kanceláří přichází ráno a odchází večer, protože jsou prostě dobře seskládaná skupina a tým a proto jim nevadí spolu být i nad rámec pracovní doby. Následovalo ujištění, že bych do týmu rozhodně zapadl, a pokud se domluvíme, tak na osobním oddělení už by vše dořešili. Po cestě zpět k recepci mě ještě jednou připomněl, že ve firmě jsou lidské zdroje skutečně na prvním místě a je velmi dbáno o jejich rozvoj. Proto má každý možnost v průběhu roku navštívit několik školení, které firma hradí, navíc v pracovní době.

Po odchodu mě přepadl velký smutek. Bylo mi líto, že jsem za celou dobu neviděl ani jediného člověka. Viděl jsem jen lidské zdroje!

Lidské zdroje, které mají 100% pracovní zázemí, nesmí se podívat z okna, jsou jim dodávány nápoje, aby neopouštěly pracoviště ani na moment. V práci sedí tak dlouho ne proto, že by si tolik rozuměly, ale proto, že jsou jim neustále přidávány nové a nové úkoly, to proto, kdyby náhodou měly šanci ty dosavadní stíhat už kolem 17 hodiny a měly chuť odejít. Na školení je pouští pouze takové, které nerozvíjí osobnost člověka nebo manažerské dovednosti, ale jen profesní, prohlubující dovednosti nevyužitelné jinde než ve firmě. Osobní oddělení celou záležitost dořeší, místo toho aby nového zaměstnance přijali, pomohli mu v nástupu a zaškolili ho. No a dveře kanceláře se nesmí zavírat proto, aby se nikdo neseparoval, aby byl každý k dispozici ihned a komukoli. Ale k dispozici nemá být člověk. Nemají být k dispozici lidé, kolegové, kamarádi, přátelé nebo zaměstnanci. Ale Accounti a Officáci.

Ne pane řediteli lidských zdrojů, určitě se nedohodneme, do vašeho týmu bych zcela určitě nezapadl!

Ale má to i pozitivní dopad – ušetřím tím práci lidským zdrojům na osobním oddělení s mým dořešením, a ty si tak budou moci v ušetřeném čase dojít alespoň na toaletu.

Jan Brodský

Comments are closed.